Ve vzdáleném, starobylém seskupení rozměrů, v astrální rovině, která původně vůbec nebyla 
určena k pohybu, se zachvěly a rozdělily spletené hvězdné mlhy... 
Pohleďme... 
Tam přichází želva, Velká A’Tuin, a pomalu se prodírá mezihvězdnými proudy, nemotorné 
končetiny obaleny jinovatkou zmrzlého vodíku a prastarý krunýř zbrázděný krátery po dopadu 
meteoritů. Oči velikosti moří, zakalené revmatismem a prachem rozpadlých asteroidů, upírá 
neochvějně k Osudu. 
V mozku větším než město probíhají s geologickou pomalostí myšlenky, které se upínají 
k jedinému - k váze. 
Většinu váhy samozřejmě tvoří Berilia, Tubul, P’Phon Velký a Jerakeen, čtyři obrovští sloni 
stojící na krunýři želvy, na jejichž mohutných, hvězdami ožehnutých hřbetech spočívá koláč Světa. 
Svět je po okrajích lemován třpytivými závěsy dlouhých vodopádů a překlenut nebeskou bání 
v barvě modři dětských očí. 

(Terry Pratchett - Barva kouzel)