Ve vzdáleném, starobylém seskupení rozměrů, v astrální rovině, která původně vůbec nebyla
určena k pohybu, se zachvěly a rozdělily spletené hvězdné mlhy...
Pohleďme...
Tam přichází želva, Velká A’Tuin, a pomalu se prodírá mezihvězdnými proudy, nemotorné
končetiny obaleny jinovatkou zmrzlého vodíku a prastarý krunýř zbrázděný krátery po dopadu
meteoritů. Oči velikosti moří, zakalené revmatismem a prachem rozpadlých asteroidů, upírá
neochvějně k Osudu.
V mozku větším než město probíhají s geologickou pomalostí myšlenky, které se upínají
k jedinému - k váze.
Většinu váhy samozřejmě tvoří Berilia, Tubul, P’Phon Velký a Jerakeen, čtyři obrovští sloni
stojící na krunýři želvy, na jejichž mohutných, hvězdami ožehnutých hřbetech spočívá koláč Světa.
Svět je po okrajích lemován třpytivými závěsy dlouhých vodopádů a překlenut nebeskou bání
v barvě modři dětských očí.
(Terry Pratchett - Barva kouzel)