Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ankh-Morpork informace

ANKH - MORPORK

 

 

Rozloha 284 km²
Počet obyvatel

více jak 1 000 000

(100 000 poctivých a desetkrát více těch ostatních)

Jazyk Morkporština
Náboženství mnoho a více druhů
Nejvyšší bod Věž umění - 800 stop / cca 244 m
Státní zřízení osvícená tyranie
Hlava státu Patricij - lord Havelock Vetinari
Hymna Posloužíme vládou i ve velkém
Vznik 2564 před začátkem současného letopočtu
Měna Ankh - Morporský dolar
Dovoz suroviny, lidé, potíže

                                                                                                             zdroj

Štít zobrazuje VĚŽ UMĚNÍ, nejstarší budovu ve městě a oslavuje řeku ANKH a rozlehlé okolní lány zelných polí – obojí dohromady zaručuje prosperitu města a do velké míry také jeho zápach.

Mladší ze dvou hesel, Merus In Pectum Et In Aquam (doslova: „Čistý v mysli i vodě“), bylo vymyšleno poněkud velkorysým výborem v raných dnech První republiky a je považováno za skvělý vtip.

Starší – a kupodivu oblíbenější – je Quanti Canicula Ille In Fenestra (doslova: „Za kolik je ten pejsek v okně?“*). Jeho původ je tématem mnoha městských pověstí, nicméně jej lze vysledovat, stejně jako mnoho ankh-morporských podivností, do doby, kdy vládl král Ludvík Šibenice.

Je samozřejmé, že králové se nikdy nemohou zbláznit. Rolníci, ti mohou zešílet, malí obchodníci a řemeslníci čas od času blázní, šlechta se pouze stává lehce výstřední, no a král Ludvík byl prostě jen trochu zmatený a tak odtržený od reality, že s ní nemohl navázat kontakt, ani když na ni křičel a píchal do ní dlouhou holí.

Čtyřletá vláda krále Ludvíka byla jedna z nejšťastnějších z celého období monarchie. Lidé se těšili na jeho veřejná prohlášení týkající se takových věcí jako potřeby vyvinout nový druh žáby a způsobu, jakým ho neviditelné bytosti špehují na záchodě. Mezi šlechtou už tak populární nebyl. Kdyby totiž přiznali, že muž, od kterého čerpají všechno svou moc, opravdu nosí na hlavě podvlíkačky, celá monarchie by se zhroutila. Byl tedy vymyšlen neoficiální plán, podle kterého král nebyl ani zdaleka pomatený, nýbrž oplýval ušlechtilým a rafinovaným intelektem. Byly vydávány monografie, shodující se v názoru, že současné žabstvo je opravdu beznadějně zastaralé. Krátkodobě bylo dokonce velmi populární nosit na hlavě spodní prádlo.

Cokoliv, co král řekl, se považovalo za osudový, ne-li věštecký výrok. Toho dne, kdy jej malý výbor dvořanů požádal, aby vybral motto města, jeho reakci „Za kolik je ten pejsek v okně?“ odsouhlasili jako nejpřijatelnější ze všech tří králových návrhů. Další dva byly: „Brm brm brm brm“ a „Myslím, že se mi chce na nočník.“

Dodatečně pak prohlásili, že toto heslo je pro Ankh-Morpork vpravdě báječně vymyšlené, protože v sobě zahrnuje a) inteligentního zvídavého ducha města, b) zájem o obchodní záležitosti a c) lásku ke zvířatům. Čtenáři, kterým toto připadá podivné, by si měli uvědomit, že motto na státní pečeti Spojených států amerických pochází z latinské básně o vyrábění salátového dresinku.

Ankh-Morpork je nejstarší existující město na Zeměploše (je známo svým občanům/obyvatelům jako Velká VAHÚNI). Je rozděleno řekou Ankh na dvě téměř samostatná města: hrdý Ankh, posměrně od řeky, a zkažený Morpork na protisměrné straně. Tato zkaženost je ovšem dosti demokratická a ve skutečnosti pokrývá většinu města.

Město je usazené (nebo přesněji nacpané) ve Stoských pláních, v blízkosti KRUHOVÉHO MOŘE a je teoreticky postaveno na jílovité zemi, prakticky však na svých minulých předchůdcích – skoro jako Trója, ale ne tak vkusně.

Ankh-Morpork ve své dlouhé historii už mnohokrát lehl popelem – kvůli pomstě, neopatrnosti, zlomyslnosti nebo třeba jenom kvůli pojištění. Většina z kamenných budov, které dělají město městem, zůstala požáry nedotčena. Mnoho lidí – to znamená mnoho lidí, kteří bydlí v kamenných domech – si myslí, že kvalitní požár přibližně jednou za sto let je nezbytný pro zdraví města, protože zabraňuje přemnožení krys, švábů, blech a samozřejmě lidí, kteří nejsou natolik bohatí, aby mohli bydlet v kamenných domech. Město je však pokaždé znovu postaveno z tradičních místních materiálů – dřeva vyschlého na troud a došků impregnovaných dehtem.

Všeobecně je uznáván názor, že prapůvodní budovou města byla Věž umění, okolo níž vyrostla NEVIDITELNÁ UNIVERZITA jako něco na způsob podhradí. Některé malé části první hradní zdi jsou dosud patrné. Během staletí se ovšem centrum města posouvalo po proudu, kvůli dokům, které byly vybudovány u splavnějších částí řeky; fragmenty městských hradeb a celkové rozložení cest budí dojem, že Ankh-Morpork vypadá ze vzduchu jako rozříznutá cibule. Rozříznutá cibule je ovšem o dost jinak cítit.

V průběhu milénií město zkoušelo různé typy vlády; starobylý systém stok – známý pouze CECHU VRAHŮ (až do Mužů ve zbrani) – a pár dalších detailů svědčí o slavné minulosti (slavná minulost budiž definována jako období, kdy se Tisíce Lidí Nechaly Přesvědčit Muži s Meči, aby Budovaly Velké Věci z Kamene). Vystřídala se monarchie, oligarchie, anarchie a diktatura. Současný systém vypadá jako druh jakési úzce specializované demokracie; jak se říká v Ankh-Morporku, jde o způsob Jeden muž, jeden hlas. Lord VETINARI je ten muž, a proto mu patří i hlas.

Řízení města v podstatě spočívá ve výsledku souhry rozmanitých nátlakových skupin. Lord Vetinari jednoznačně podporoval vznik nových cechů, kterých jsou teď ve městě přibližně tři stovky. Důvody, které k tomu měl, by mohly být osvětleny v jeho nepublikované knize Sluha, souhrnu rad a zásad pro mladého muže, jenž má v úmyslu vládnout fiktivnímu městu (dalo se podle kontextu v knize ztotožnit s AM), v pasáži, která zní: „Kde jsou dva jasné postoje k určité otázce, rychle zařiď, aby se z nich okamžitě staly dvě stovky.“ V praxi se městská politická struktura skládá výhradně z obrovského počtu nátlakových skupin, které kují pikle, bojují, přivírají oči, utvářejí spojenectví, křičí, pletichaří, intrikují a plánují, uprostřed čehož si jeden muž dělá věci po svém.

Co se týče ekonomiky, je město výnosnou propustí mezi Stoskými pláněmi a zbytkem Zeměplochy. Je servisním centrem pro zaostalé kraje, v několika významech tohoto spojení, a provádí všechny ty obvyklé věci, které obyvatelé dělají pro své bratrance z venkova, jako třeba, že jim prodají Mosazný most za babku. Je to velké město, do kterého lidé přicházejí hledat bohatství. A jakmile dorazí, jiní lidé zase hledají jejich bohatství, ať je sebemenší.

I když má Ankh-Morpork mnoho znaků města z fantastických příběhů – cechy, hradby, mágy a podobně – je to také fungující město, s velkým počtem malých továren a dílen (obyčejně v oblasti okolo Zapudrované ulice a ulice Kotevního řetězu a tradičněji v ulici Mazaných řemeslníků). Ve městě je i vzkvétající dobytčí trh a koňská jatka.

Pitná voda bývala přiváděna přímo do centra města viaduktem ve Vodní ulici, který je už dnes jen stěží vidět, před staletími se totiž zřítil a nikdo se dosud nedostal k tomu, aby jej znovu postavil. Voda se v současnosti získává ze studní, které konec konců nemusí být vůbec hluboké, protože Ankh-Morpork má vysokou hladinu spodní vody. Tohle všechno, spolu s jatkami a zelnými poli a skladišti koření a pivovary, je hlavní složkou nejznámějšího ankh morporského městského atributu – již zmiňovaného Zápachu.

Obyvatelé jsou na zápach hrdí; za opravdu pěkných dní vynášejí ven židle, aby si jej mohli vychutnat. Dokonce mu vystavěli sochu, aby připomínala historickou chvíli, kdy chtěla jedné temné noci město tajně přepadnout vojska soupeřícího státu; podařilo se jim dostat až na vrchol hradeb, když jim, k jejich hrůze, vypověděly službu ucpávky do nosu.

Žádní nepřátelé nikdy nevstoupili do Ankh-Morporku.

No, není to tak úplně pravda. Prakticky vzato vstoupili, a to poměrně často; město vítá štědře utrácející barbarské nájezdníky s otevřenou náručí, ale tak nějak se vždycky přihodí, že zmatení nájezdníci po pár dnech zjistí, že už nevlastní své koně a po několika měsících už jsou jen další menšinovou skupinou se svým typickým graffiti a stánky s potravinami.

Obyvatelé města dovedli na vrchol dokonalosti povolání zaujatého okolostojícího. Tito vysoce kvalifikovaní čumilové přihlížejí čemukoliv, obzvláště je-li tu možnost, že se někdo zábavným způsobem zraní.

„Pitoreskní“ STÍNOV, se svými přeplněnými doky, mnoha mosty, tržišti, ghetty a ulicemi lemovanými chrámy a ničím jiným, ukazuje na kosmopolitní styl města. Uvítá kohokoliv – bez ohledu na rasu, barvu, třídu nebo vyznání – kdo má peníze na útratu, pokud možno v hodně velkém množství.

Říká se, že největší trpasličí kolonií na světě je Ankh-Morpork. Mohla by to být pravda. Zcela určitě je město domovem velkého počtu trpaslíků, rostoucího množství trollů, mnoha nemrtvých a dalších skupin se zvláštními zájmy. To sice vyvolávalo mnoho problémů, ale také přineslo několik výhod – například na pracovních místech. Trollové existující na bázi křemíku tíhnou k ne zrovna čisté práci, protože nepříjemné organické látky jim vadí asi tolik, jako písek a štěrk lidem; upíři mají sklon končit v masném průmyslu a často provozují obchody zásobující osoby s košer přesvědčením; nemrtví se zhusta ujímají nebezpečných úkolů, jako například prací na vysokých budovách, protože se jim nemůže stát nic, co by už neměli za sebou.

Avšak problémy, spojené s multikulturní společností, jsou tradičnější. Trollové nesnášejí trpaslíky, trpaslíci nesnášejí trolly. Jde o symetrické uspořádání, jež se datuje tisíce let do minulosti a nashromáždilo už dost nepřátelských pocitů na to, aby momentální důvody byly nepodstatné. Tento oboustranný odpor byl přenesen i do města.

Trollí pokožka, která je stejně poddajná jako kůže, ale daleko, daleko pevnější a odolnější, je stále příležitostně používána na výrobu oblečení lidmi, kteří nejsou příliš sociálně citliví. Existuje jedna obzvláště pochybná krčma (a to mluvíme o Ankh-Morporku), která nejen, že se jmenuje U trollí hlavy, ale dokonce má jednu velmi starou trollí hlavu napíchnutou na kůlu nad vchodem. Na druhou stranu se ví, že trollové jedí lidi (kvůli minerálům v nich obsažených), a oblíbená trollí hra aargrúha, ve které dva týmy v obsidiánových botách kopou do lidské hlavy tak dlouho, dokud nedají gól nebo se hlava nerozprskne, se téměř jistě ve své nejtradičnější podobě stále ještě hraje v odlehlých horských oblastech.

Výsledkem je, že se po ulicích města pohybují osoby, jejichž nedávní předkové se navzájem rozličnými způsoby jedli, stahovali z kůže, stínali nebo v některých případech po sobě poskakovali v těžkých botách. To, že ve městě nepanuje stálý válečný stav, je třeba připsat na účet vše sjednocující síle ankh-morporského tolaru.

O založení Ankh-Morporku kolují dvě legendy.

Jedna vypráví, že dva osiřelí bratři, kteří vybudovali město, byli ve skutečnosti nalezeni a odkojeni hrošicí (v literatuře nazývané orijeple, i když někteří historici tvrdí, že je to nesprávný překlad slova orijaple, což je druh prosklené skříňky na alkoholické nápoje). Mosazný most lemuje osm heraldických hrochů, s pohledy upřenými k moři. Říká se, že kdyby mělo městu hrozit nebezpečí, hroši ožijí a dají se na útěk. Nikdo neví, proč zrovna hroch je královským zvířetem Ankh-Morporku. Důvody se ztratily v propasti času. Řím měl svou vlčici; a když se na to podíváme z tohoto úhlu, je opravdu možné, že zakladatelé Ankh-Morporku byli odkojeni, nebo možná spíš pošlapáni, hrošicí. A hrošice se zdá být přibližně stejně opodstatnitelná jako slimák, městské zvíře Seattlu ve státě Washington. Spekulovalo se také o možnosti, že hroši dříve žili v Ankhu. Jestli ano, tak se už dávno museli rozpustit.

Ta druhá legenda, která už není tak často vyprávěna, praví, že v ještě dávnějších dobách se skupina moudrých mužů zachránila před povodní seslanou bohy tím, že postavila obrovský koráb a na jeho palubu vzali pár od každého zvířecího druhu, obývajícího tehdy Zeměplochu. Po několika týdnech plavby začala společná váha všech exkrementů povážlivě zatěžovat loď, a tak – jak praví pověst – tu hromadu hodili přes palubu a nazvali ji Ankh Morpork. (Viz také OBČANSKÁ VÁLKA, ZÁKONY A PRÁVO, MONARCHIE, PATRICIJ.)                                                 ZDROJ

 

Vývoj města